Den začal dobře. Průzkumníci vyskákali z náklaďáku na okraji městečka přímo před domem, který musel sloužit jako velitelství. Překročili několik mrtvol v šedivých kalhotách a maskovacích blůzách, odkopli ocelovou helmu, až zazvonila o protější zeď. Našli pár map a listin a Gríša je odnesl důstojníkovi. Pak našli pár lahví. Barvu to mělo jako čaj, bylo to slabší než vodka, ale alkohol to byl. Dokonce našli i něco k zakousnutí. Důstojník je nechal pít. Samopaly a ušanky ležely na stole. Pomalu se opíjeli, ze zbytků vybavení rozdělali v místnosti oheň a hřáli si u něj ruce. Vladimir si sundal boty a hřál si i nohy. Venku mrzlo. Pak dobrá část dne skončila. Venku zasvištěl dělostřelecký granát z osmaosmdesátky. Jeden stačil vyskočit oknem, jeden vyběhnout dveřmi a dva to roztrhalo. Náklaďák startoval a nebem už svištěl další granát. Odjeli a dům dostal druhý zásah. Auto jelo po zledovatělé cestě, na korbu se pod plachtou dral zmrzlý vítr. Nikolaj se smál od ucha k uchu. Nechal tam sice samopal, ale v každé ruce držel lahev koňaku. Vladimir se nesmál, měl sice samopal, ale neměl boty. Nohy jen v onucích už cítily mráz a vítr. Náklaďák zastavil u dlouhého baráku. Zmrzlý vítr mlátil do okenic. Nikolaj opatrně odložil lahve a vyskočil na cestu. Sežene Vladimirovi boty, i kdyby je měl stáhnout z mrtvoly, kterou sám vyrobí. Došel k baráku a chvíli poslouchal u vrat. Zmrzlé ticho, jen ty okenice. Kopnul do dřeva a vrata se rozletěla. Vážně dobrej den. Šedé zmrzlé světlo dopadlo na hromadu bot. Na obrovskou hromadu bot.